Svátek má Žofie a já mám narozeniny. Nechápu, jak se to mohlo stát, když ještě minulý týden byly Vánoce. Někdo v tom našem časoprostoru šlape na pedál stále rychleji, takže možná za pár dní budou prázdniny a pak už zase zima.
Život je jako řetízkový kolotoč. Lítám v kruzích stále rychleji a nemůžu vystoupit.
Někdy je to skvělá jízda. Všechno kolem vidím rozmazaně a jsem trochu v rauši. Občas se to nějak zhoupne a když se podívám na zem, udělá se mi špatně od žaludku. Stává se to, když někomu blízkému vyprší permanentka a jeho sedačka zůstane prázdná. Jenže my ostatní se řítíme stále dál. Je třeba zafixovat pohled na konkrétní bod na obzoru a vrátit se do rovnovážného stavu, i když nám země pod nohama uhýbá. Teď se mi to stalo dvakrát za sebou.
Uvědomila jsem si důležitost toho, že mám s manželem a dcerou trojsedačku s exkluzivním místem uprostřed.
Už jsou to dva roky od mé báječné nezapomenutelné narozeninové párty, která nebyla. Protože covid, no. Mně se prostě nedějí velké, převratné události, i kdybych je sebelíp připravila. Ani o narozeninách. Já žiju obyčejně den za dnem, jdu od bodu k bodu, postupuju po malých, téměř nezřetelných krůčcích. Ale když se ohlédnu, vidím přesně to, co popsal Steve Jobs v jednom ze svých přirovnání. Ty malé body se spojí v dlouhou čáru.
Nejsem člověk, který se pořád rýpá v minulosti. Někdy je ale dobré omrknout svůj život z nadhledu té odžité části. Tak jsem dnes vstala první, a ještě před ranní kávou jsem napsala tento blog. Je o vděčnosti za ty malé bezvýznamné dny, kterými občas probleskují báječné okamžiky.
Když se ohlédnu, vidím už pěkně dlouhou a klikatou čáru.
Je načase přestat čekat na ohromující narozeninovou párty a začít slavit každý den, dokud se ještě vezu. Nikdo z nás totiž neví, jak dlouhá ta čára bude ani kolik jízd nám ještě zbývá. Hlavní je, že jedeme dál.
2 komentáře
Kvíďák
15. května 2022 14:23Barčo, ty jsi prostě úžasná a náhoda, která dala název tomuto blogu, byla jen převlečeným osudem, jenž se ti to snažil říct. Přeji vše nejlepší k narozkám a ať je ta jízda s tebou na horské dráze života stále stejným zážitkem, jakým byla doposud nejen pro nás, ale hlavně pro tebe.
P.S.: Trochu mě mrzí, že ta oslava tehdy nevyšla :D :(
Úžasná Bára
22. května 2022 11:14Kvido, našla jsem komentář až teď, tak se hrozně stydím za zpoždění. Udělal jsi mi velkou radost! Děkuju!
Pokud jde o oslavu, mě to málem zničilo, jak moc jsem se k ní upínala. Teď už to nechávám osudu. Jednou určitě dostaneč nečekanou pozvánku na oslavu, která bude úplně jiná, než jsem si myslela, ale pokudu přijedeš, tak to bude bomba! Já se NIKDY nevzdávám! Měj se krásně, Bára
Přidejte vlastní komentář