Očekávání versus skutečnost. To je vždy největší úskalí vánočního nadělování. V nejlepší víře nakupujete druhým a oni v nejlepší víře nakupují vám. Ale ta radost, to tetelení v břiše při rozbalování dárků někdy ne a ne přijít. Dobrá zpráva je, že ještě máte čas to změnit.
Tak jako se lidé dělí na ty, co se sprchují večer, a na ty, co se sprchují ráno, případně na ty, co se sprchují pořád, tak se dají rozdělit lidé na fanatické vyznavače Vánoc, na zařeknuté odpůrce Vánoc a na ty, kteří žijí své běžné životy v prosinci stejně jako v srpnu. Tak schválně, do které skupiny byste se zařadili?
Zemská gravitace prochází v posledních dnech nějakým zásadním upgradem. Zesiluje, a to tak, že velmi. Věci, pokrmy, nástroje, a hlavně lepkavá těsta jsou přitahována k zemi v nebývalé míře. Zatímco neustále sbírám ze země něco, co mi upadlo, gravitace s sebou do víru otáček vzala i čas. Opět se mi ztrácejí celé dny. Není to vidět, není to cítit, ale dopady této vesmírné rošády ovlivňují a otravují můj život.
Už jsem tu mnohokrát zmínila svou snahu regulovat počet věcí, které vlastním. Nemáme malý byt, ale několik velkých pokojů, které jsou navzdory spoustě věcí, které jsme darovali, vyhodili nebo je manžel potají přesunul do přízemí, pořád zaplněné. Co do počtu u nás vévodí knihy (zejména moje), hrnky (zejména dceřiny), boty (zejména manželovy). A po dnešním úklidu šuplíkové skříně, která nešla zavřít od Kuvajtu napadení, přidávám na seznam ponožky.
Čas vánočních večírků zamořil veřejný prostor, zejména restaurace, kluby, sportoviště a všechna místa, kde se vejde více osob najednou a mohou konzumovat alkohol. Kolegové se baví, navazují osobnější známosti s lidmi, které znají jen z mailů a telefonů. Bujará nálada, pozdní návraty domů a těžká rána zažil v prosinci prakticky každý. Každý kromě mě.
Některé dny jsou od začátku do konce tak nacpány zážitky, že se tam psaní blogu prostě nevejde. Mám ty dny ráda, i když se teď další ráno léčím slivovicí a snažím se držet nohy v teple domova. Aspoň dopoledne, než vyrazíme na další cestu.
„Tak Vám přeju šťastné a veselé Vánoce“, loučila jsem se dnes s paní prodavačkou v papírnictví. V liduprázdné prodejně jsem si během pár minut koupila vánoční papíry, jmenovky a nálepky. Do konce roku mě tady už nikdo neuvidí. „Pokud jste na něco nezapomněla,“ usměje se paní prodavačka, jako by věděla víc než já.
Hřbitovy včera doslova zářily zapálenými svícemi. Dokonce i to počasí bylo u nás skutečně dušičkové. Nepříjemný ledový vítr, občas trochu deště a tma celé odpoledne. Vzpomenuli jsme všechny, kteří již nejsou mezi námi, a utíkali domů do tepla. Teď nastává období předvánoční.
