Tak nám začalo léto. Ty třicítky a parna doteď bylo jaro. Letní slunovrat nám dopřál nejdelší den v roce a odteď už to všechno půjde zase k horšímu. Kratší dny, méně světla a slunce, a než se nadějeme, je tu zima. Protože podzim a jaro už vlastně neexistují.

Člověk by se skoro zasmál, jak je dělení na roční období zastaralé. Nazvali byste ten poslední parný měsíc jarem? Lidé šťastnější vyskládaní na koupalištích, lidé pracující koupající se ve vlastním potu. Všichni přece víme, že žádné jaro už není, a když, tak trvá pár dnů. No schválně, kolikrát jste si letos oblékli baloňák?

Je to každý rok stejné. Je zima, kosa, zima. Pak je týden jaro, a když nepoučeni zkušeností schováme naivně zimní bundy a boty do skříní, zima se vrátí a udeří vší silou, takže zase péřovky vytahujeme a drkotáme zubama. Pak ze dne na den začne léto. Teplota poskočí o dvacet stupňů a slunce pere tak, že jdeme zrovna do kraťasů a triček. Letos teda mezitím ještě pršelo a pršelo, takže jsme vynosili alespoň nepromokavé bundy a gumáky. Dost se děsím, až přijde vyúčtování za plyn. Topili jsme doma až do května, a v říjnu začneme zase. Mezitím bude všude šílené vedro, před kterým se člověk ani v domě neschová.

Čtvero ročních období ve správném sledu a bez nejasných přechodů si ale můžeme naštěstí uchovat jinak. Není nad to pustit si do uší Vivaldiho slavný cyklus. Když dnes začalo, tak tady je: Léto

Slunovrat ale zůstává bez ohledu na počasí zásadním předělem každého roku. Dokud tedy bude naše planeta obíhat kolem Slunce.  Závěr dne #329 zní: Pokud se vám nelíbí, že až do zimního slunovratu bude každý další den života kratší a noc delší, jedno řešení tady je. Můžete se odstěhovat na jižní polokouli.