Jak člověk stárne, trochu leniví. Nevím, jestli ubývají napřed síly a pak slábne chuť, nebo jestli je to naopak, každopádně jak se člověk uvelebí v tom svém domácím pohodlíčku, je stále těžší donutit se zkoušet nové věci a občas jen tak vypadnout ven. Představa, že sedím doma u televize Barrandov, je však natolik děsivá, že se usilovně snažím udržet krok s tou aktivnější částí svých vrstevníků.

Dnes jsem do jediného dne nacpala tolik zajímavých věcí, že nakonec ani jeden den nestačil, protáhl se až do dne dalšího. Brzo ráno procházka, která umazala dalších pár mílí z mé výzvy #1000mil, pak řešení mailů a úkolů v práci a velký úklid papírů a nesmyslných věcí, nashromážděných v šuplících za pět let. Zjistila jsem, že když všechno skartuju a vyhodím, že se vůbec nic nestane. To nejdůležitější je stejně někde v cloudu. Odpoledne milá schůzka s kamarádkou Claire, co mi přinesla krásnou kytku a 2. díl Terapie sdílením. To si zase počtu a uvědomím si své velké štěstí, že jsem stará a nikdo mi neposílá vzkazy jako „Já ti nelžu, ta pravda se vyvíjí.“

Doma rychle převléknout a šup naproti do kostela na koncert. S maminkou, co mé nové šaty okomentovala říkankou: Fialová srnka, pila asfalt z hrnka. Krásná stará španělská hudba v podání Czech Ensamble Baroque Quintet a jejich hostů. Nebeské hlasy a další příležitost k akutní otravě krásou. ENSALADAS sice zní jako nějaký zeleninový předkrm, ale ve skutečnosti to byla mana nebeská. Maminka si z kostelní lavice odsedla na pohodlnější židli a na sedadlo kajícníků si ke mně přisedl Cahla, kterému jsem o koncertě řekla v průběhu dne, kdy mě v nákupním centru vyděsil k smrti hlubokým hlasem a připlížením zezadu. Prostě jak dáte věci do pohybu, mají tendenci se řetězit.

Proto nás z poklidného popíjení kávy na terase vytrhl noční příjezd Jardy, který nestihl koncert, ale zazpíval nám protistátní píseň (na nápěv Jožina z bažin), předal láhev s Vincentkou, z níž se vyklubal Josefův pramen, zkritizoval všechno mé konání a pak v lehátku usnul. Bohužel ne na dlouho, takže ještě převzal v kuchyni obě pánve a usmažil palačinky pro své žáky na závěrečný koncert. Já jsem si přezpívala své oblíbené CD Písničky z roku raz dva a uteklo to raz dva. Den jako víno, které jsme nepili.

Závěr dne #326 zní: Když je vám skvěle, stačí vám k náladičce i pár přátel, trocha krásné hudby a obyčejná voda s čerstvě utrženou mátou.