Za mého mládí, vím, zní to hrozně, ale je to tak, byla sobota dnem úklidu. Bez výjimky se prostě v sobotu dopoledne uklízelo a do procesu byli zapojeni bez výjimky všichni členové domácnosti. Museli jsme brzo vstávat a všechno stihnout do oběda, protože odpoledne se chodilo do hor na vycházky.

Přenesla jsem si tyto návyky i do své domácnosti po svatbě, ale nevydrželo to. Ne že by mi snad někdo bránil, abych v sobotu ráno uklízela, ale ta rodinná pospolitost, jakkoliv násilím držená, už dnes prostě není. Můj muž je pracovitý, ale dělá zásadně jenom to, co on považuje za důležité, a to v dobu, která vyhovuje jemu, ať je pátek nebo svátek. Tedy i práci na zahradě zvládne s čelovkou, protože přijel z práce pozdě a stmívá se brzo. Co se děje kolem domu je jeho parketa. Jak to vypadá uvnitř domu je schopen rozlišit jen okrajově. A naopak.

Jakkoliv odborníci tvrdí, že nejlépe vychováváte vlastním příkladem, tak nám se to nepovedlo. Takže nemám žádného parťáka pro domácí práce. A tudíž odmítám trávit sobotní dopoledne jinak než v pyžamu, a pokud mám zvláště silný pyžamový den, tak si přes něj navlíknu zástěru a se sklenkou vína v ruce i vařím. Přečtu si noviny, nahřeju se u topení a snažím se nevyletět z kůže jen proto, že moji milí mají vlastní program. Nebo spí. Ta práce se stejně udělá. Jindy, méně systematicky, ale udělá. Nežijeme ve špíně, ale udržujeme domácnost zabydlenou.

Nevím, jestli je uvnitř rodiny lepší pevný řád a dril nebo nekonečná svoboda, která se v konečném důsledku vždycky dotkne někoho druhého.

Ale jedno vím jistě: já rozhodně nebudu hrát roli služebné ani matky, obětující se každé sobotní dopoledne pro naleštěnou domácnost.

Většinou nakonec uklízím těsně před tím, než se k nám přihrne někdo na návštěvu. A naštěstí je to dost často. Od léta máme polovinu pokojů čerstvě vymalovanou a když bude nejhůř, na oknech stáhneme žaluzie.

Je sobota dopoledne a všechno běží podle obvyklého scénáře. Můj muž se vrátil z posilovny a běhá své pravidelné kolečko po městě, dcera poslouchá hudbu a odpočívá, protože proto prý vůbec domů přijela. Maminka už mi tu po ránu vysypala svůj ranec starostí. Nakoupila jsem, oprala a přesouvám se do kuchyně. Otevřu si lahvinku nějakého lehkého bílého vína, pustím si koledy a budu se učit texty na vánoční koncerty. Nakonec v sobotu dopoledne udělám mnohem více práce, když nemusím. A to je asi pointa dnešního příběhu.

Pěkný víkend všem!