Úžasný život spočívá i v tom, že má člověk možnost zažít úžasné momenty v širokém spektru lidského konání. Tak jsem dva dny zpívala koledy po kostelích a oslavovala Ježíška panáčka, a teď mám hlasivky vyřvané z nadávek na rozhodčího, který nám neuznal gól. Ocitla jsem se v zajetí testosteronu na mistrovství světa juniorů v hokeji.
Ten novinový titulek mě fakt zaskočil. Začínají dvacátá léta. Na rozdíl od let desátých, která byla v tomto i minulém století spíše nevýrazná, za pár dní začíná dekáda, která dosud označovala bezstarostný životní styl, jazz, dobu krásné módy a lesk večírků a divadel. Jaká budou ta nová dvacátá léta?
Říct něco bez obalu znamená nebrat si servítky. Jít přímo k věci. Najít jádro pudla a pojmenovat ho. Zatímco v oblasti komunikace to někdy vyžaduji a někdy bych zase byla raději, kdyby svá slova lidé balili do přívětivějšího župánku, pokud jde o obaly věcí, mám jasno. Chtěla bych žít bez obalu.
Rodinné návštěvy a všelijaká vánoční kulturní povyražení mi zabraly celé dva dny, takže fakt nebylo kdy psát. Pak jsem zase byla vytočená a nahněvaná na sousedy, takže jsem se potřebovala nejprve uklidnit, abych si tady jen nevylívala svá osobní trápení. Je přece tolik zajímavějších témat ke psaní. Třeba správná chůze.
Dnes večer budeme všichni obdarováni. Každý tomu rozumí, vždyť se těšíme na Štědrý večer. Můžeme citovat zpaměti, že "Největší radost udělá takový dárek, který člověk vyrobí sám pro toho druhého…Z lásky." Ale nakonec většinu dárků stejně kupujeme. Vybrat ten správný dárek je těžké, ale přijmout některé dárky je snad ještě těžší. I o Vánocích.
Těsto na perníky? Mám! Těsto na vánočku? Jasně! Už od rána kyne u topení. Tak ještě sbalit vál, váleček, mouku, vajíčko, zástěry a všechno to odvézt do cizího města, tam to upéct a nechat sníst cizím lidem. Takto vypadá ideální den naší rodiny. Protože Bača peče vánočku a my u toho nesmíme chybět!
Zemská gravitace prochází v posledních dnech nějakým zásadním upgradem. Zesiluje, a to tak, že velmi. Věci, pokrmy, nástroje, a hlavně lepkavá těsta jsou přitahována k zemi v nebývalé míře. Zatímco neustále sbírám ze země něco, co mi upadlo, gravitace s sebou do víru otáček vzala i čas. Opět se mi ztrácejí celé dny. Není to vidět, není to cítit, ale dopady této vesmírné rošády ovlivňují a otravují můj život.
Ten člověk mluví a mluví, ale já vůbec nevím, co říká. Mluví česky, mým rodným jazykem, s použitím mnoha cizích výrazů. Jednotlivým slovům rozumím, ale ty věty nemají žádný význam. Tohle není další noční můra, bohužel. Je to skutečné pracovní jednání. Po čtyřech hodinách slovního průjmu se cítím, jako bych přihlížela průjmu skutečnému.
