Příspěvky se štítkem #Zoufalcovy zápisky

Španělská vesnice VI.
Úžasný blog

Španělská vesnice VI.

Andalusie je plná památek, která mají nějaké to NEJ. Nejstarší, nejzachovalejší, nejzajímavější. Vidět je všechny prostě NEJde stihnout. Máme na prohlídku Sevilly jediný den, a tak si z ní vybíráme to nej z nej. Zbytek příště. Vím, cítím to, že se sem ještě musím vrátit, a tak jsem v klidu. Nic neuteče. Tedy nic kromě Jardy, který se touží odpojit od skupiny každou chvíli.

Račte vstoupit a čtěte více

Španělská vesnice V.
Úžasný blog

Španělská vesnice V.

Den na cestě. Opouštíme Malagu, naše malé, milé, největší španělské maloměsto. Bylo tady moc krásně, opravdu. Míříme k další turistické pasti, městečku Ronda. Juanitě naskakují kilometry jako zrychleně odžité roky, a na sklonku dne v Seville se už z počátečních 6 km vyšplhala až skoro k tisícovce. Cesta Andalusií vypadá jednotvárně, ale může se zimomřivý suchozemec nabažit výhledů na moře nebo obsypané pomerančovníky nebo nekonečné plantáže olivovníků, rozeseté po všech kopcích?

Račte vstoupit a čtěte více

Španělská vesnice III.
Úžasný blog

Španělská vesnice III.

o se vám vybaví, když se řekne Gibraltar? Mně do včerejška nic moc. Představovala jsem si jižní cíp Evropy jako kus planiny s velkou skálou s výhledem do Afriky. A že patří Británii už pár století. Letěli jsme s Juanitou na jižní cíp Pyrenejského poloostrova po nádherných španělských dálnicích a cestách jako páni, i když jsme čtyři dámy (s Juanitou, jasně) a Jarda.

Račte vstoupit a čtěte více

Španělská vesnice II.
Úžasný blog

Španělská vesnice II.

V jedné staré české písni se zpívá, že jsou dny, kdy svítá o něco dřív. Tady na jihu Španělska tedy rozhodně svítá o něco později. Vlastně je tu dost dlouho tma jak v měchu. Snídáme o půl osmé za naprosté tmy. Pak se jako lusknutím prstu rozední a je zase světlo o dost déle než u nás. My paprsky španělského slunce hodláme využít do poslední minuty.

Račte vstoupit a čtěte více

Dycky Soluň II.
Úžasný blog

Dycky Soluň II.

Sobota v Soluni. Liduprázdné vymrzlé město z páteční noci se proměnilo v prosluněné místo, kde to žije. Kolonáda podél Soluňského zálivu je plná korzujících párů, rodin s dětmi, běžců, jezdců na koloběžkách a rybářů. Ti nahazují způsobem, jako by byli na kolonádě sami, takže se divím, že vlasec ještě některou z procházejících dámiček neskalpoval. I za denního světla vytváří deštníková plastika Georga Zongolopoulose zajímavé fotogenické kompozice a Saša Big, jezdecká socha Alexandra Velikého, po jehož dceři je prý město Thessaloniki pojmenováno, vypadá také impozantně. Protože nad černou sochou je azuro. Slunce začíná hřát a na Jardovi, který neunesl recenzi své bundičky od módní policie a vyšel si ven jen v košili s krátkým rukávem a saku, začíná pomalu roztávat jinovatka.

Račte vstoupit a čtěte více