Jsou lidé, kteří mají rádi Vánoce. Pak jsou lidé, kteří mají rádi Velikonoce. Další skupina má ráda všechny svátky a jiná zase žádné svátky. A pak jsou lidé, kteří o nějakých svátcích nemají ani ponětí, a Židé, kteří slaví svoje svátky bez ohledu na svět kolem (a i díky tomu přežívají). Schválně, do které skupiny patříte?

Já myslím, že všechny ženy by svátky milovaly, kdyby nebyly spojeny s očekáváním. Tedy, s očekáváním směrem k nám. Že bude navařeno, napečeno, že se budeme navzdory bolavým křížům a rukám vytahaným z nákupů stále usmívat a vytvářet tu pravou sváteční rodinnou atmosféru. Že se budeme na Vánoce radovat z parfému, který vám po prvním přičichnutí zkroutí chloupky v nose. Že budeme na Velikonoce nastavovat zadnici všem koledníkům s pomlázkou a předstírat, že nás děsně baví vysedávat s podnapilými muži s igelitkou plnou vajec a sledovat, jak jim z chlebíčků odpadávají zvláště mazlavé drobky na náš koberec.

Také jsem se řadu let nervovala a hroutila. Ale teď, co jsem zjistila, že jsem Úžasná, je to všechno mnohem jednodušší. A na Velikonoce se těším! Je třeba všechno zajímavě pojmenovat a lidi přesvědčit o svém pohledu na věc. Máte doma všechno staré a neukliditelné jako my? Nazvěme to společně hipsterskou domácností! Každá židle jiná, všechny rozvrzané, do toho trochu pavučin v koutě a vysušený koláč zvaný dusící, to vše bude rázem vypadat jako záměr. Beránka, kterému zůstalo připečené ucho ve formě, jsem pojmenovala Pierre Bezuchov. Třeba budou mezi koledníky i milovníci Tolstého. A vaječný koňak! Bez toho by to nešlo! Při dnešním úžasném ránu jsem za kuropění dopila zbytek rumu, co už nevešel do mixéru, a pak zbytek koňaku, který se z mixéru nevešel do připravených lahví. A řeknu vám, ráno bylo úžasnější než kdy jindy.

Realita existuje jenom v naší hlavě. Je třeba nastavit si hned po probuzení dobrou náladu a trochu ji celý den přiživovat. Koledníci si nebudou pamatovat nejkrásnější kraslici, ale místo, kde bylo veselo. Na to teda spoléhám a o zdobení vajec se ani nepokouším. Koledníkům nabídnu svoje mexické fazole, což je dozajista zaskočí a zapomenou na přežité tradice jako je pomlázka. Kdepak vajíčka! Kdepak chlebíčky! Základem je kafe silné jako ženská noha u prdele a velké zásoby alkoholu. I když tady je třeba zkušeného oka, které rozpozná, u koho ještě ohýnek rozdmýchávat a kde ho trochu přidusit bábovkou nebo zalít sklenicí vody.

Máme doma stále v živé paměti ony památné Velikonoce, kdy do našeho obýváku dorazila skupina krojovaných koledníků. Můj muž nebyl doma, a kdyby byl, jistě by se mu množství alkoholu vypitého na hlavu v rekordně krátkém čase asi nelíbilo. Utěšovala jsem se, že všechno uvedu do původního stavu, než se vrátí, a že do jiného stavu mě nedostanou. A pak se jeden z koledníků rozhodl k nečekanému a nepředvídatelnému činu. Během sekundy vylétl ze židle, vzal z talíře před sebou ještě teplou palačinku, otevřel okno na náměstí a palačinku bez váhání vyhodil z okna ven.

Nejhorší nebylo, že to okno bylo zakládané skleněnými předměty, ostatně větší část z nich jsme zachránili. Bohužel však palačinka přistála na chodníku těsně před nohama mého muže, který se nic zlého netuše vracel z koledy domů. Když se podíval směrem k oknu v prvním patře, žádné vysvětlení nenašel. Okno bylo zavřeno na petlici a všechny boje na život a smrt se odehrávaly v pokoji za záclonou. Když po chvíli přemýšlení vstoupil do pokoje a zeptal se: Hodil někdo palačinku z okna?, na vteřinu se rozhostilo naprosté ticho. A pak jsme všichni, kromě něj, propukli v hurónský smích, který se ve vlnách vracel jako ozvěna a nešel zastavit.

Letos budu dělat lívanečky. Tak raději nepostávejte pod našimi okny a pojďte rovnou dál.

Veselé Velikonoce!