Začala jsem si v loňském roce vést místo tradičního deníku nový, jiný a větší Deník zážitků. Rozdíl je markantní. Zatímco stránky starých deníků plných stesků, sebelítosti, hněvu a zlosti jsem už nikdy neotevřela, protože terapií bylo se ze všech nepříjemností vypsat, ne si je připomínat dokola, Deník zážitků otevírám dost často. Je konec června a za těch 6 měsíců letošního roku v něm přibylo 66 událostí. To je úžasné! Prostým dělením to vychází na 11 zážitků každý měsíc.
Úžasný blog
V životě ženy jsou zásadní okamžiky, které nás staví před zásadní rozhodnutí. Neřešíme, jestli být či nebýt, ale jestli stříhat nebo nestříhat. Toť otázka! A já jsem se rozhodla pro první variantu. Odstřihla jsem se od své minulé Úžasné Báry v jemně-hmotné i fyzické rovině. A cítím se ještě úžasněji.
Dívám se do zvětšovacího zrcátka a vidím měsíční krajinu plnou kráterů a záhadných objektů mezi hlubokými koryty vyschlých řek. Lampa mi svítí přímo na obličej a já jsem tak paralyzovaná tou podívanou, že si úplně zapomenu vytrhat obočí.
Ahoj. Co teď děláš? To je nejčastější začátek rozhovoru s kýmkoliv za poslední tři roky. Kromě rodiny a blízkých přátel, samozřejmě. Ti dobře vědí, že nedělám nic a jsem s tím v pohodě. Když to řeknu cizím lidem, zírají na mě jako na blázna.
V dnešní době vulgarismů, zkratek, emotikonů a rezignace na gramatické jevy v češtině jsemse rozhodla vrátit ke klasikům. Čtu staré romány a knihy, které jsem milovala jako studentka. Dívám se na staré filmy, zoufale neakční a místy tak hluboké, že při nich nemůžu chroupat chipsy, aby mi neutekla klíčová věta. Snažím se rozpomenout na ten pocit, když slyšíte zpívat stříbrný vítr.
Po čem se mi bude stýskat po odjezdu z Prahy? Po přehršli možností, kam jít, co vidět a co zažít. Po tichu a klidu rezidenčního bytu. Po společných prožitcích s tisíci jinými lidmi na divadle i na hokeji. A hlavně po svobodě být sama sebou.
Smetana, nebo Dvořák? Pro mě vždycky Antonín Dvořák. Vždycky. Ale musím říct, že v průběhu svého pražského macerování v kultuře jsem už dvakrát slízla i Smetanu. A ještě jsem se olízla!
Tak jsem se dnes chystala do divadla, které je na programu až zítra. Naštěstí jsem to zjistila včas, když jsem kontrolovala začátek představení. Co s načatým večerem? To byste se asi divili.
To si tak sedíte ve žlutém ušáku ve své dočasné laskavé pražské rezidenci, pracujete a za oknem najednou stíhačky. Napřed burácení motorů a pak se podívám z okna a co myslíte. Byly tam! Přímo v mém zorném úhlu.
