Víte, jak poznáte skutečné kamarády? Když někomu zavoláte po dvaceti letech a strávíte hodinový telefonát v záchvatech smíchu při společných vzpomínkách. Některé lidi nemusíte vídat ani si s nimi vyměňovat zdvořilostní pohlednice. Stačí, že jsou.

Včera jsem při večerní procházce potřebovala zavolat své milé Lále, že jsem jí sice poslala pozvánku na velkou narozeninovou párty, ale že ta párty bude až za rok. Vzhledem k tomu, kolik let jsme se neviděly, je to taková drobná nepříjemnost. Lála se asi jmenuje Klára, ale já jsem při představování slyšela Lála a tak už to zůstalo. Strávily jsme spolu měsíc života v lázních v Mariánských Lázních. Intenzivní měsíc báječného, svobodného, vysmátého a zdravého života.

Že my dvě jsme se potkaly, holka od Plzně a maminka dvouletého dítěte z druhého konce republiky, bylo osudové štěstí.

A to na začátku příběhu bylo dramatické prasknutí slepého střeva, které Lálu málem stálo život, a moje velká operace, která mi život zachránila. Chuť žít zvítězila. Společný lázeňský pobyt byl tou nejlepší odměnou za všechna utrpení.

Těch historek k vyprávění je strašně moc. Lála prý nedávno našla naše fotky a strávila s Martinem, tehdejším přítelem, dnes manželem a otcem svých dětí, báječné odpoledne plné smíchu. Prý ji ještě po letech nesmírně pobaví, když si vzpomene, jak jsem každé ráno vstávala za kuropění, zatímco Lála tvrdě spala, a chodila jsem pít léčivé prameny. Líčila jsem jí, jak mi to prospívá, že znám jeden, kde nikdy není fronta a chutná celkem dobře, nezlomila jsem ji. Až ke konci našeho společného pobytu jsem ji vytáhla s sebou k prameni. Nabrala jsem si pohárek jako obvykle, ale už jsem ho nikdy nevypila.

Lála zlomená v pase mi ukázala nenápadnou cedulku, které jsem si nikdy předtím nevšimla. Co na ní bylo napsáno? Voda na oplachování kelímků.

I když jsem pila chlorovanou vodu, kterou jsou si mohla v pyžamu natočit na pokoji, mně to pomohlo. Víra tvá tě uzdraví. Na ranní procházky zamženými Mariánkami nikdy nezapomenu. Ani na Lálu v bláznivých „hracích kalhotách“, kterými by mohla na ulicích plašit flegmatické koně, kdyby tam nějací byli. Nám stačil ke štěstí úžas v očích seniorů, kteří naši bláznivou jízdu ani nestačili sledovat. Smích léčí a my jsme se uzdravily. Lála zůstala svá, nemá počítač ani facebook. Ale já nemusím vědět, co měla k obědu ani kde byli na dovolené. Jak teď vypadá a jaké jsou její děti. Mně prostě ke štěstí stačí, že je.