e pátek a nás čeká poslední celý den v Andalusii. Nad Sevillou je zamračeno. Tak nasedáme do Juanity a odjíždíme na západ. Třetí země za týden, to je výzva. Takže míříme na skok, na kafe do Portugalska. A k Atlantskému oceánu.
Andalusie je plná památek, která mají nějaké to NEJ. Nejstarší, nejzachovalejší, nejzajímavější. Vidět je všechny prostě NEJde stihnout. Máme na prohlídku Sevilly jediný den, a tak si z ní vybíráme to nej z nej. Zbytek příště. Vím, cítím to, že se sem ještě musím vrátit, a tak jsem v klidu. Nic neuteče. Tedy nic kromě Jardy, který se touží odpojit od skupiny každou chvíli.
Den na cestě. Opouštíme Malagu, naše malé, milé, největší španělské maloměsto. Bylo tady moc krásně, opravdu. Míříme k další turistické pasti, městečku Ronda. Juanitě naskakují kilometry jako zrychleně odžité roky, a na sklonku dne v Seville se už z počátečních 6 km vyšplhala až skoro k tisícovce. Cesta Andalusií vypadá jednotvárně, ale může se zimomřivý suchozemec nabažit výhledů na moře nebo obsypané pomerančovníky nebo nekonečné plantáže olivovníků, rozeseté po všech kopcích?
