Jsem ve velkém zámeckém sále a tančím sólo. Mým tanečním partnerem je místní pohřebák a provedení tance je víc než nekonvenční. Do rytmu hudby skáčeme z dřepu až ke stropu. Dopadám zlehýnka do pozice žabáka, a pak se vší silou od země odrážím k dalšímu výskoku. Nebolí mě kolena, nepřepadám v dřepu dozadu, prostě jsem jako pérák, který v plesových šatech létá vzduchem k naprostému úžasu ostatních hostů. Vítejte v mých snech.
Zoufalcovy zápisky jsou formou terapie, kterou se vyrovnávám se zážitky na svých cestách po světě. Tentokrát budou poprvé o cestě, která se nekonala. Snažím se upřímně o humorný nadhled zoufalcův, ale ještě je to čerstvé a chvílemi to drhne. Upozorňuji slabší povahy, že v textu může být přítomen sarkasmus a ironie.
Bez knih a bez dobré kávy si neumím svůj život představit. I v dobách, kdy jsem byla doslova zahlcena informacemi, úkoly, povinnostmi a prací bylo těch pár minut s šálkem horké kávy v ruce rituálem, který mě v úprku zastavil. Vrátil do přítomnosti. A pár stránek z oblíbené knihy mě zase dokázalo vmžiku přenést do jiného příběhu v jakékoliv době. Žiju obklopena knihami a stavím si z nich opevnění. V domě i v srdci.
