Začíná to každý rok lyžovačkou, fotkami usmívajících se lyžařů na bílých svazích, nejlépe s bombardinem v ruce. Pak přichází medvědí česnek a jeho sběr. Vytáhli jsme kolo, podívejte! Tomu neuniknete ani neujedete. Následuje nekonečný foto seriál dovolená u moře, který zastaví až série Naši školáci. A pak se konečně se dostáváme k fotkám houbařských úlovků. Už je to tady!
Návštěva Niagarských vodopádů z kanadské strany byla silným zážitkem. Inzenzivním a hodně mokrým. Ještě teď mám pocit, že když pláču, mám v očích kapky z Niagáry
Ráno jsem vstala, zavřela všechna okna a pustila topení. Je konec léta, aspoň po ránu, kdy teploty klesají k bodu mrazu. Ranní vstávání už není tak příjemné jako do vlahého letního rána, kdy jsem bosýma nohama čerpala energii z trávníku na zahradě. Vstávat do zimy je pro většinu lidí zachumlaných pod peřinou každodenní boj.
Po dovolené na zotavenou by měl mít člověk ještě pár dní karanténu. Aby se srovnal s tím, že už je zase doma. Aby síly, které nabral, neztratil už při dvacátém mailu. A aby vymyslel, na co dalšího na obzoru se těšit.
Je den, či noc? Tak si prý představuje začátek mého posledního blogu z cesty po USA a Kanadě Aleš, jeden ze členů výpravy. Jet lag neboli desynchronóza totiž s člověk řádně zamává, zvláště pokud cestuje časovými pásmy na východ. Tentokrát ale začnu jinak, jako Úžasná Bára: Bylo to skvělé putování a v pořádku jsme dorazili domů.
Vydali jsme se na východ zpět k jezeru Michigan. V autě jsme strávili celé odpoledne a na vlastní kůži vyzkoušeli nekonečnost přejezdů mezi jednotlivými státy. Naše auto Rudá Sonja nás dopravilo do sousedního Wisconsinu. Aleš řídil a doplňoval energii bonbony spicchi, čti špíčky, které dělají člověku roztomilé špíčky.
Dnes ráno jsem se vzbudila a bylo mi pro změnu vedro. Jean asi opravdu zapnula topení, nebo jsme si to tady ve sluji už zadýchali. Zbytečně. Píšu tyto řádky těsně před odjezdem z Minneapolis. Pokračujeme do finále našeho americko-kanadského putování.
Zpátky ve Státech. Odlétáme z Toronta nejmenším tryskovým letadlem společnosti Air Canada, pojme jen 74 cestujících. Letí nás tak dvacet. Imigrační úředník USA při pohovoru na letišti v Torontu zvedne obočí a ptá se mě: Vy letíte do Minneapolis? Proč? Trochu mě to znejistí.
