Přejdi Jordán
Čtvrtek 11. ledna 2017
Bylo - nebylo. To je asi nejvýstižnější popis naší cesty na sever ke Galilejskému jezeru. Na místa, kde se věci staly, nebo možná nestaly, nebo izraelská ministerstva zařídila, aby se staly se zpětnou...
Otevřu jedno oko a odhrnu závěs u okna. Vidím palmové listy rostoucí přes tři patra. Ne, nejsem doma. Nezdá se mi to. Šest týdnů po osudném pádu na pražském letišti a léčbě zlomené nohy jsem znovu na cestách. Se dvěma berlemi a sedmi...
Finále
Na poslední zápisky z cesty jsem si musela udělat několikadenní odstup. Nepřemýšlela jsem o ničem, prostě jsem spala a spala. Jsme doma. A vzpomínky už musím pracně lovit v paměti.
Poslední den v ulicích New Yorku jsme strávili ve dvou...
Neděle 2. července
Neděle ráno. Záměr vydat se na první mši do Harlemu nevyšel, protože všichni zaspíme. Konečně jsme se sladili s místním časem. Takže vyrážíme "na hrubou". Metro nahoru do Harlemu se opět, jako se nám tady stává celkem často...
Sobota 1. července večer
Po návratu z Washingtonu je zase všechno při starém už po prvním nadechnutí. Je sobota večer a všichni jsou namačkaní v Midtownu tak, že se prakticky nedá projít ulicemi. Další hotel máme u Herald Square úplně v centru...
Sobota 1. července
Ráno jsem opět vstala v pět a napsala Zoufalce. A pak jsem si ještě chvilku zdřímla, protože únava narůstá a vyčerpání z bolesti při každém došlápnutí mění mé mimické vrásky v hluboké rýhy. Všichni už máme na nohou puchýře a...
