Paříž. Město, kam jsem se toužila vrátit od naší svatební cesty v roce 1990. Trvalo to 35 let, ale jsem tady. Sice bez manžela (toho rozmazluje doma moje maminka) i bez většiny iluzí, které jsem tenkrát měla, ale zase o mnoho let chytřejší. Původně jsem Zoufalce psát nechtěla, ale tak znáte to. Ty zážitky se na mě lepí od samého začátku, i když nechci.
Většina lidí odjíždí na dovolenou a říká, že si chce od všeho odpočinout. Odpojit se od toho rušného světa nepřetržitě sdíleného on-line. Tak mně se to povedlo. A hned nastalo pozdvižení. Odpojila jsem se tak dokonale, že se ještě stále nedokážu na ten matrix znovu napojit. A všichni se pořád diví, proč Zoufalcovy zápisky zůstaly v půli cesty. Ptáte se: Žijete? Vše v pohodě? Už jste doma?
Chudáci, jsou na dovolené! napsala mi svou rodinnou hlášku Hanka S. jako reakci na moje zápisky. Ano, je to čiré utrpení, které se stupňuje! Proto se taky blog jmenuje Zoufalcovy zápisky, aby si každý při čtení rozhoupal lustr a nelpěl na detailech. Teď se přidává bolest z toho, že budeme muset za pár dní odjet. Ach jo. Ischia, to pro nás s maminkou nebyla láska na první pohled, ale postupně jsme si to tady zamilovaly.
Tak se jí to podařilo. Moje osmdesátiletá maminka mě uštvala tak, že jsem musela polknout dva brufeny, abych se vůbec dala dohromady. Ona je v pohodě. Bez mobilu, peněz a starostí naplňuje každý den aktivitami tak, abych prakticky neměla možnost nabrat sil. Takže Zápisky jsou občasné a já vyřízená tak, že nestíhám ani nikomu poslat fotky, zatímco maminka už se těší, co přinese další den. Vše je tak, jak má být.
Po menším cvičení z krizového řízení se začínám cítit aspoň zčásti jako žena na dovolené. Nemám tušení, co je za den. Chodím bosky a nenamalovaná. A když se z postele podívám přes palmovou zahradu na moře, cítím něco zvláštního v obličeji. Usmívám se! Slunce svítí dál a události nabraly nový spád.
Jakú rychlosťú to frčí, to metro? Začíná série maminčiných dotazů, který budu čelit následujících deset dnů, aniž bych kdy našla odpověď. Odjíždíme na společnou dovolenou, kterou jsme mamince v rodině nadělili k osmdesátinám. Já jsem součást balíčku. Doprovod. Hledač odpovědí. Kronikář. A krizový manažer.
