Taky vám není dobře ve světě, který obýváte? Vytvořte si svůj vlastní svět. Prostor omezený na lidi, které chcete vídat, se kterými je vám dobře a kteří vám dodávají sílu a naději. Pokud takové lidi kolem sebe nemáte, vystačíte si i sami. Nebojte se, nikdo kolem vás nic nepozná. Vlastní mikrokosmos je neviditelný.

Profesorka filozofie Anna Hogenová často cituje Patočku a jeho poznání o životě z vlastního pramene. Myslím, že právě teď je vhodný čas ten pramen hledat. Být sami k sobě upřímní a nenalhávat si nic o světě kolem ani o sobě samém. Ptát se a hledat odpovědi. Co vás opravdu těší? Co vám skutečně dělá radost? Čeho se doopravdy bojíte? Není třeba přijít na to, proč. Spíše ty pocity pojmenovat a přijmout.

Nejsme jen ušlechtilé duše, i když bychom se tak rádi cítili. Jsme zranitelní. Zraňujeme.

A často se cítíme velmi osaměle, i když jsme obklopeni lidmi. Přesto, nebo právě proto, můžeme změnit jenom sami sebe.

Nežijeme ve válce, jakou známe z minulosti, přesto mám někdy fyzický pocit, že mi kolem hlavy létají kulky. Vedeme válku informační. Nekrvácíme, ale máme šrámy na duši. Ze všech stran se na nás hrnou zaručené a vždy protichůdné informace a média každý týden vytvářejí nové odborníky, kteří světu hlásají nové, jedinečné a zaručeně pravdivé názory.

Skoro si myslím, že naši společnost nerozkládá žádný virus, ale snaha přesvědčit svět o správnosti svého názoru na něj.

Lítý boj na život a na smrt. V práci. V rodině. Mezi přáteli. A hlavně ve virtuálním světě, té stoce světa temnější a kalnější než pověstná řeka Citarum v Indonésii.

Já bojovat nechci. Ani házet kameny na tu či onu stranu. Nechci čmárat svůj názor na bílé fasády ani živit v sobě nenávist. Nenávidíme, protože se bojíme. Strach nás ochromuje.

Někdy je nejtěžší nedělat nic, neříkat nic. Počkat, až se bouře přežene.

Schoulit se do klubíčka a zakrýt si tlapkou oči. Nebo se zaměřit na ty milé každodenní radosti. Drobnosti.  Vycházky. Soustředit se na zdraví, ne na nemoc. Vypnout televizi a ztišit rádio. V klidu svého mikrokosmu hledat naději a krásu kolem sebe, a hlavně v sobě. Pít z vlastního pramene.