Jednoduše úžasný! Právě takový je Izrael. Země na Blízkém Východě, o níž máme možná zkreslené představy a z cesty do ní zbytečné obavy. Dojmy a zážitky z cesty do Izraele najdete na Zoufalcových zápiscích v odkazu v záhlaví webu.
Střední věk je z pohledu toho, kdo překročil jeho brány, něco jako středověk. Samé boje, utrpení, nelidské zacházení (zejména ze stran mladších osob, které si myslí, že budou mladé věčně).
Jsou lidé, kteří mají rádi Vánoce. Pak jsou lidé, kteří mají rádi Velikonoce. Další skupina má ráda všechny svátky a jiná zase žádné svátky. A pak jsou lidé, kteří o nějakých svátcích nemají ani ponětí, a Židé, kteří slaví svoje svátky bez ohledu na svět kolem (a i díky tomu přežívají). Schválně, do které skupiny patříte?
Ráda se v cizích městech jen tak toulám ulicemi a občas nakouknu do nějakého obchodu, který mě zaujme. V lesklých a drahých časopisech často píší o tom, že hollywoodské hvězdy chodí na nákupy v teplácích a kšiltovce a nikdo to nekomentuje. Tak musím říct, že v Brně o tom ještě nečetli.
Můj největší problém je v tom, že moc čtu a nic si nepamatuju. Čtení považuji za stejnou rozkoš jako plavání, kde si taky nepamatuju každé tempo. Plavání však mému tělesnému i duševnímu zdraví jednoznačně prospívá (pokud mi na hlavu neskočí jeden z těch spratků, co o elegantní šipce do vody nikdy neslyšeli a tráví mládí báchoráky na kraji bazénu). S četbou je to komplikovanější.
Třicet let si na Karlově mostě sahám na křížek nedaleko sochy sv. Jana Nepomuckého. Někdo mi tehdy, když jsem do Prahy přijela poprvé a měla jsem tendenci věřit všemu, co mi napovídali ti, co tu byli už podruhé, prozradil, že si mám něco přát.
Dnešní mladé generaci se musí jedno nechat: umí se k tomu postavit. TÍM nemyslím něco tak povrchního jako je práce nebo životní výzvy, ale hledáček fotoaparátu. I když slovo hledáček už aby pohledal…
