Když začnou na jaře pučet první stromy a rozkvetou jarní květiny, lidi fotí a fotí tu krásu jako blázniví. Dívám se na ně z okna, jak stojí u záhonů před kostelem v předpoklonu a hledají mobil. Já fotím taky. Jaro. I podzim. Strkám nos až k hlíně, abych získala lepší detail. Obyčejným foťákem nebo mobilem, žádné zrcadlovky. Žádné velké upravování. Příroda je dokonalá taková, jaká je. Úžasná. Tak kdybyste měli někdy chvilku zastavit se a pokochat se tou krásou, je tu pro vás rubrika Makroradost v mikrosvětě.
Občas je dobré pročíst si staré příspěvky a ověřit si, jestli obstojí v čase. Jedním z nejčtenějších blogů na původních Zoufalcových zápiscích byl tento příspěvek z léta 2011. Jak se vám líbí o sedm let později?
Majitelka artového nakladatelství wo-men Bára Baronová vydává slow-books. Sbírá ceny. A neustále posouvá své hranice.
Jsem od dětství náruživá čtenářka. Miluju knihy, jejich vůni, ohmatané hřbety, staré poznámky vepsané tužkou na okraj stránek. Miluju knihy tak, že nejsem ochotna se o ně dělit s nikým, opravdu s nikým. Občas musím nějakou půjčit, protože by vypadalo blbě, kdybych řekla ne někomu blízkému, ale srdce se mi svírá. Buď mi ji zapomene vrátit, nebo ji očte nebo ji pomalují děti.
