Pátek 12. ledna 2018
Ráda bych úvodem laskavým čtenářům zdůraznila, že zápisky jsou naprosto autentické a zachycují z proudu událostí a zážitků jen tolik, kolik času na jejich napsání mám k dispozici. Tudíž někdy více, někdy méně. Zpětné psaní...
Přejdi Jordán
Čtvrtek 11. ledna 2017
Bylo - nebylo. To je asi nejvýstižnější popis naší cesty na sever ke Galilejskému jezeru. Na místa, kde se věci staly, nebo možná nestaly, nebo izraelská ministerstva zařídila, aby se staly se zpětnou...
Otevřu jedno oko a odhrnu závěs u okna. Vidím palmové listy rostoucí přes tři patra. Ne, nejsem doma. Nezdá se mi to. Šest týdnů po osudném pádu na pražském letišti a léčbě zlomené nohy jsem znovu na cestách. Se dvěma berlemi a sedmi...
Zlomila jsem si nohu. Byl začátek Adventu, doba největšího spěchu v práci i vánočních příprav doma. Během mikrosekundy držkopádu dostalo všechno v mém životě úplně jinou perspektivu. Hodnotový žebříček se roztříštil a přeskládal, stejně jako kosti v mém nártu.
Ze všech předsevzetí a postojů, kterých se snažím postupem času dosáhnout, mi aktuálně přijde nejzajímavější výzva: NEBUĎ LÍNÁ! Zdánlivě banální vzpomínka na dětství, kdy vás někdo neustále posílá něco dělat (běž se učit) nebo nedělat (běž spát) se totiž postupem času přetavila na úroveň filozofickou, ne nepodobnou hamletovskému BÝT, NEBO NEBÝT? Vždycky máte na výběr.
Bylo, nebylo. V dobách před Googlem si, milé děti, lidé psali dopisy. Pěkně ručně, vůbec ne stručně, na dopisní či jiný papír. Vkládali psaní do obálek a házeli do schránek na rohu ulice.
Máloco má na člověka takový vliv jako prostředí, v němž vyrůstal. Zvyky, otevřenost a atmosféra v rodině člověka ovlivní na celý život, ať už si to uvědomujeme či nikoliv.
Dnes je Mezinárodní den úsměvu. Člověk by se skoro zasmál, jaká výročí jsou lidé schopni vymyslet.
