Ráda se v cizích městech jen tak toulám ulicemi a občas nakouknu do nějakého obchodu, který mě zaujme. V lesklých a drahých časopisech často píší o tom, že hollywoodské hvězdy chodí na nákupy v teplácích a kšiltovce a nikdo to nekomentuje. Tak musím říct, že v Brně o tom ještě nečetli.
Můj největší problém je v tom, že moc čtu a nic si nepamatuju. Čtení považuji za stejnou rozkoš jako plavání, kde si taky nepamatuju každé tempo. Plavání však mému tělesnému i duševnímu zdraví jednoznačně prospívá (pokud mi na hlavu neskočí jeden z těch spratků, co o elegantní šipce do vody nikdy neslyšeli a tráví mládí báchoráky na kraji bazénu). S četbou je to komplikovanější.
Třicet let si na Karlově mostě sahám na křížek nedaleko sochy sv. Jana Nepomuckého. Někdo mi tehdy, když jsem do Prahy přijela poprvé a měla jsem tendenci věřit všemu, co mi napovídali ti, co tu byli už podruhé, prozradil, že si mám něco přát.
Dnešní mladé generaci se musí jedno nechat: umí se k tomu postavit. TÍM nemyslím něco tak povrchního jako je práce nebo životní výzvy, ale hledáček fotoaparátu. I když slovo hledáček už aby pohledal…
Milí věrní sledovači blogu Zoufalcovy zápisky.
Ráda bych Vám oznámila, že stránky "cestovatelského a příležitostného blogu" zůstávají v provozu, ba naopak na ně bude odkazovat i můj nový vlastní web www.uzasnabara.cz
Za celým projektem Úžasné Báry stojí myšlenka zvaná Zázračné ráno. Řada úspěšných lidí už po staletí vstávala za kuropění a než se zbytek světa probudil, oni už měli náskok několika galaxií.
Už podruhé mě Městské divadlo Zlín mile překvapilo. Po skvělém představení Srpen v zemi Indiánů s Janou Tomečkovou, která mou duši roztrhala na kusy už v průběhu představení, musím tleskat i punkové verzi divadla ve sklepní šatně s názvem Blackbird.
Pokud jde o energie, myslím, že s tím lidi hrozně nadělají. Dospělí nemají energie dostatek, děti jí zase mají přebytek, svět se řítí do energetické krize. Přitom jde jen o to, udržovat si správnou hladinku.
