Každý z nás má své malé ranní rituály, které mu pomáhají začít den. Já, stejně jako miliony dalších, potřebuju kávu. Silnou černou horkou kávu ve svém prasklém a otlučeném hrníčku z Jeruzaléma. Teprve pak může začít den.
Každý z nás má své malé ranní rituály, které mu pomáhají začít den. Já, stejně jako miliony dalších, potřebuju kávu. Silnou černou horkou kávu ve svém prasklém a otlučeném hrníčku z Jeruzaléma. Teprve pak může začít den.
Milí čtenáři mého blogu jsou mi svědkem, že píšu opravdu každý den. Někdy mám pocit, že nedělám nic jiného. Pak mi teda vysvětlete, že zatímco na blogu mám den #260, aplikace v mém mobilu mi dnes hlásí den #256. Jak říká náš tata, tak kdo je tady blbec?
Tak už jsem shlédla tisíce fotek všech přátel, kteří si užívali svou dovolenou. Chorvatsko, Slovinsko, tam letos kdo nebyl, jako by nebyl. A pak zbytek světa. Přála jsem každému úžasnou dovolenou, i když jsem celé léto trčela doma a koupala se ve vlastním potu. Je načase, abych vyrazila za hranice všedních dnů konečně i já.
Náš svět se řídí mnoha zákony. Některé můžeme změnit, upravit, novelizovat. Některé můžeme ignorovat. A pak je tu soustava přírodních zákonů, které platí navzdory tomu, co i o nich myslíte. Třeba zákon gravitace. Nebo zákon schválnosti.
Věřím tomu, že když si něco opravdu přejete, ono se vám to splní. Možná ne cestou, kterou očekáváte, možná ne očekávaným způsobem ani z očekávané strany, ale splní. Já jsem vždycky chtěla kopu dětí a velkou rodinu.
Člověk, který vyjde z vězení, si prý se svou svobodou zpočátku neví rady. Je trochu ztracen. Podobně se cítím já, když je dům po povrchu douklízen. Takže místo toho, abych si dala nohy nahoru a četla si, jsem otevřela šatní skříně a začala znovu řádit. Asi mi není pomoci.
Každé ráno si čtu horoskop na dnešní den. Ne ten románový, že potkám muže s černou botou, co mi řekne důležitou zprávu. Čtu si o aktuální situaci nad hlavou, kde se planety seskupují do konstelací jako na spartakiádě, připraveny podpořit nebo zhatit moje životní rozhodnutí.
Při nedávném setkání s přáteli jsem slyšela od Habči zajímavou myšlenku. Nežehlí doma zadarmo. Žehlí a popíjí long drink, který jí k práci přinese Jirka. Je to harmonické manželství a patrně se mám ještě hodně co učit. Ztratila jsem třicet let žehlením zdarma!
17 oken, 14 dveří a jedno okýnko. Kuchyňské linky, koupelny, skříně, koberce, kachličky, veranda. Dvě cesty do sběrného dvora, deset cest ke kontejnerům s tříděným odpadem. Zemědělci slaví dožínky, že mají sklizeno. My slavíme domalovánky, že máme uklizeno!