Zoufalcovy zápisky

Zoufalcovy zápisky

Zoufalec v Barceloně IV.

Zoufalec v Barceloně IV.

Je sobota ráno. Maminku bolí přední nohy, mě zadní. Takže jí mažu kolena a sobě zadní část nohou od achilovky po stehna. Kde se to kupuje, ta vietnamská mast, ptá se mě. Odpovím, že u Vietnamců, a ji to velmi pobaví. Marťa má půlnoc, takže se vydáváme pro snídani do tržnice samy. Nikde nikdo, Barcelona se teprve probouzí k životu.

Račte vstoupit a čtěte více

Zoufalcovy zápisky

Zoufalec v Barceloně III.

Zoufalec v Barceloně III.

Začátek dnešního dne by se ve filmu jmenoval Prokletí autobusu č. 47. Působí nám nesnáze, ať už do něj nasedneme nebo ne, proto když náhodou jede kolem, odvracíme zrak. Naštěstí by další díly seriálu nabraly jiný směr. Nádhera střídá nádheru. Pošušňáníčko. Blázen Gaudí podruhé. Maminka chce náměstí. A večerní Uhni, ty fakane. Den jako korálek!

Račte vstoupit a čtěte více

Zoufalcovy zápisky

Zoufalec v Barceloně II.

Zoufalec v Barceloně II.

Byl to zvláštní člověk. Pro běžný život stěží použitelný, konstatuje maminka v Güel parku nad městem, když procházíme kolem Gaudího zahradních a architektonických úletů. Dnes se plní sen naší Marti. Vyptala v infobudce nejlepší spojení, a pokud nezmrzne, bude nám tady ještě hodně užitečná. Cesta autobusem je mnohem zajímavější než původně zamýšlená jízda metrem. Vidíme velký kus města na vlastní oči a dost podrobně, neboť semafor je asi každých padesát metrů a vždycky svítí červená.

Račte vstoupit a čtěte více

Zoufalcovy zápisky

Zoufalcův španělský deníček VIII.

Zoufalcův španělský deníček VIII.

Jen Zoufalec jako já si může myslet, že změnou prostředí dojde automaticky ke změně k lepšímu, a to ve všech ohledech. Odjela jsem z domova stiženého systematickým patnáctiletým bouráním domu sousedova z jedné strany a provozem dvou nočních barů ze strany druhé. Řeknu to takto: Španělsko není zemí, kde ticho léčí.

Račte vstoupit a čtěte více

Zoufalcovy zápisky

Zoufalcův španělský deníček VII.

Zoufalcův španělský deníček VII.

Ve Španělsku se hlásí ke katolické víře skoro 70 procent obyvatelstva. Proto taky těžko najít město bez kostela a Torrevieja není výjimkou. Hned první neděli pobytu jsme se vydali celá rodina na mši do kostela nad pobřežní promenádou. Chtěli jsme jen nakouknout, ale zůstali jsme dobrovolně až do konce. Vlastně jsme zažili něco nezapomenutelného.

Račte vstoupit a čtěte více

Úžasná Bára Bára se sušenkami
Peču pro vás ten nejlepší online obsah.

Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookies pro analýzu návštěvnosti. Odmítnout cookies

sníst všechny cookies