Blog, zvláště ten autorský, deníkový, je taková brána do duše. Sdílím tady veřejně řadu svých pocitů, zážitků, nápadů, zkušeností. „Jako bych s tebou mluvil nedávno,“ shrnul pocity mnoha pravidelných čtenářů Tom, který stál u zrodu těchto stránek a který mi vylepšuje statistiku čtenosti z USA. Tak už si ani nevoláme, jak se mám a co dělám, protože to má každé ráno v počítači jako na talíři.
Podle nosa poznáš kosa. A podle zvuků poznáš, jestli jsi doma. Schválně, vyzkoušejte si to! Lehněte si se zavřenýma očima a nechejte někoho chodit to bytě či domě a dělat různé věci. Poznáte podle sluchu, která dvířka otevírá, kdy lupne rychlovarná konvice, jaký zvuk vydá zavírající se okno, šoupnutí židle u stolu?
26. červen bude už navždy v mém životě dnem, kdy jsem se stala matkou. Dnem, kdy se všechno v mém životě změnilo. Nejde o nějaký patos či teatrálnost, jako spíše prosté konstatování faktu. Stejně jako v manželství jsem netušila, do čeho jdu, co mě čeká a jak dlouho to potrvá. Nyní je jisté, že to potrvá už nafurt. Věčnost, která uteče jako voda. Než jsem si zvykla, že musím pořád dokola opakovat, co je třeba udělat a proč, musím se to zase odnaučovat. Ideálně mlčet, neptat se, usmívat se a vařit.
Extrémní polohy počasí mě dohánějí k extrémním náladám. V tom neskutečném vedru nedokážu normálně fungovat. Srdce mi buší, je mi takové horko, až je mi zima, a když vstanu, mám černo před očima. A do toho se plížívě blíží další atak Krize středního věku.
Jak člověk stárne, trochu leniví. Nevím, jestli ubývají napřed síly a pak slábne chuť, nebo jestli je to naopak, každopádně jak se člověk uvelebí v tom svém domácím pohodlíčku, je stále těžší donutit se zkoušet nové věci a občas jen tak vypadnout ven. Představa, že sedím doma u televize Barrandov, je však natolik děsivá, že se usilovně snažím udržet krok s tou aktivnější částí svých vrstevníků.
sem člověk, který strašně nerad plýtvá energií. V podstatě jedu v úsporném režimu a když je třeba, tak se hecnu a vydám krátkodobě spoustu sil na něco konkrétního. Pak se osprchuju (skutečně nebo jen pomyslně) a vrátím se do klidu. Toto kolečko se, bez sprchování, opakuje za den mnohokrát.
V některých novinách z posledních dnů jsem viděla článek o Alzheimerově chorobě. Chtěla jsem si ho pak přečíst, ale zapomněla jsem, v kterých novinách to bylo, a už jsem ho nenašla. Vím, zní to jako začátek otřepaného vtipu, ale je to čistá pravda.
Tak nám oficiálně začalo léto. Ty třicítky a parna doteď bylo jaro. Letní slunovrat nám dopřál nejdelší den v roce a odteď už to všechno půjde zase k horšímu. Kratší dny, méně světla a slunce, a než se nadějeme, je tu zima. Protože podzim a jaro už vlastně neexistují.
