Hybaj rovno! To je heslo dnešního druhého dne výpravy Jarda Tour, cestovní společnosti pro vyvolené a zvláště otrlé jedince. Bára 2 se svojí slovenčinou, kterou jí v Zápiscích przním, vyloženě ovládá prostor. Třeba když na břehu Lago di Garda v malebném středisku Sirmione okouzleně chodí a vzdychá: Ja som si doteraz myslela, že najkrajšie miesto je Moravský Žižkov.
Velikonoční svátky trávím letos mimo domov. Žádný jarní úklid, pečení, vaření, zdobení, obsluha koledníků. Odjíždím s Jarda Tour do Itálie. Kam, přesně nevím, zato je jisté, že bude zima a taky pršet. Kromě Jardy, v Zoufalcových zápiscích proslulého hrdinu, ostatní posádku vozidla neznám, tedy Lenku vůbec a Báru 2 jen letmo.
Rok uplynul a moje kniha Svět Úžasné Báry už není žádnou novinkou. Přesto si nachází nové a nové čtenáře a čtenářky, zvláště po besedách knize věnovaných.
Po čem se mi bude stýskat po odjezdu z Prahy? Po přehršli možností, kam jít, co vidět a co zažít. Po tichu a klidu rezidenčního bytu. Po společných prožitcích s tisíci jinými lidmi na divadle i na hokeji. A hlavně po svobodě být sama sebou.
Smetana, nebo Dvořák? Pro mě vždycky Antonín Dvořák. Vždycky. Ale musím říct, že v průběhu svého pražského macerování v kultuře jsem už dvakrát slízla i Smetanu. A ještě jsem se olízla!
Tak jsem se dnes chystala do divadla, které je na programu až zítra. Naštěstí jsem to zjistila včas, když jsem kontrolovala začátek představení. Co s načatým večerem? To byste se asi divili.
To si tak sedíte ve žlutém ušáku ve své dočasné laskavé pražské rezidenci, pracujete a za oknem najednou stíhačky. Napřed burácení motorů a pak se podívám z okna a co myslíte. Byly tam! Přímo v mém zorném úhlu.
Ve spanilé jízdě po setkávání s přáteli a čtenáři Světa Úžasné Báry pokračuje i v letošním roce. Na květnou neděli 24. března v 16 hodin se můžeme potkat v krásném prostředí Schlattauerovy kavárny ve Valašském Meziříčí.
