To si tak sedíte ve žlutém ušáku ve své dočasné laskavé pražské rezidenci, pracujete a za oknem najednou stíhačky. Napřed burácení motorů a pak se podívám z okna a co myslíte. Byly tam! Přímo v mém zorném úhlu.
Ve spanilé jízdě po setkávání s přáteli a čtenáři Světa Úžasné Báry pokračuje i v letošním roce. Na květnou neděli 24. března v 16 hodin se můžeme potkat v krásném prostředí Schlattauerovy kavárny ve Valašském Meziříčí.
Když přijedete z malého města do velkoměsta, počet pošuků na metr čtvereční se výrazně zvýší. Jsem stále ve střehu. Pozoruju, bavím se, bojím se. A nasávám inspiraci plnými doušky. Projekt Zachraňte Úžasnou Báru pokračuje.
Stačí pár šedých zimních měsíců bez většího povyražení a slunečního svitu a cítím, že uvadám. Jak vtipně poznamenala moje dcera, máme doma Bídnou Báru. Nic mě nebaví. Na nic se netěším. A taky mně ubývá sil. Je nejvyšší čas spustit záchrannou akci.
Nejztracenější den našeho života je prý ten, kdy jsme se nezasmáli. Tak musím říct, že se snažím těch dnů moc nepromarnit. Někdy to nejde vůbec a někdy to jde samo. Jako když k nám přijede na návštěvu spřízněná duše. Můj naprostý opak i mé duchovní dvojče. Úžasná Bára 2.
Moje pokrevní rodina má zálibu v citování dětských říkanek. Specialistou na ně byl zejména náš tata. I v nemoci mu v paměti zůstaly některé vtipné verše, ze kterých se staly okřídlené průpovídky. Používáme je doma dost často, a tak je tata svým způsobem pořád s námi.
Moje alter ego Úžasná Bára je stejně jako já naprosto nesoutěživá. Je to naše společná charakteristika i nedílná součást charakteru. Netoužíme nikoho porazit ani předběhnout. Nesoupeříme. Nesoutěžíme, jdeme vlastní cestou. A přesto máme stříbrnou medaili!
Dnes nad ránem k nám přiletělo UFO. Zelení mužíčci s tykadly přišli až do ložnice a pisklavými hlásky mi oznámili, že buď jim okamžitě dodám seznam pěti jiných lidí z našeho města nebo s nimi odletím já. Navždy a daleko.
