Vyrážíme z Prahy do Jablonce nad Nisou, kde jsem nikdy nebyla. Protože hodláme poznávat cestou českou krajinu, vybíráme ty nejobskurnější cesty a nejpodivnější místa. V žaludku máme oba s Jardou zkažené mléko, které nám našlehali do kafe v jedné letenské kavárně. Když jsme je na to upozornili, tak nám dvě holky v obsluze odpověděly, že už to ví. Tak to jsme klidní. Čekat omluvu nebo snad vrácení peněz bylo hodně moravsky naivní.
Svět Úžasné Báry je plný příhod a nečekaných zvratů. Tak se z plánovaného autorského čtení na severu Čech stala nezávislá road show. Za volantem doprovodného vozidla byl totiž Jarda, oblíbený hrdina mých Zoufalcových zápisků. Tentokrát na cestě s Úžasnou a ne-zoufalou Bárou.
Rozmohl se nám tady takový nešvar. Z hlubin minulosti se vynořují lidé, kteří mi říkají Barčo. A oslovují mě tak občas i úplně noví lidé, se kterými si vykáme. Obzvláště v e-mailové komunikaci je to k popukání, třeba když mi přijde dopis s oslovením Milá paní Barčo. Okamžitě mi před očima vyskočí představa nějakého klimakterického diblíka.
Tak jsme doma. Pračka jede na plné obrátky, venku stále příjemná teplota i slunce svítí. K idyle chybí jen ta mořská hladina za dvěma jedlemi. A taky zdraví, protože ležím ve své posteli, třesu se zimou, smrkám a kašlu na všechno.
Tak jsme se chtěli celý den poflakovat u moře za domem. A nakonec jsme zase vyrazili na výlet, tentokrát se šťastným parkovacím koncem. Cílem bylo město Cosenza v horách, až téměř pod mraky, vysoko nad údolími. Cesta tam i zpět byla uchvacancující. Mosty, tunely, serpentýny v rozlehlých neobydlených oblastech. Být v Kalábrii majitelkou betonárky nebo firmy na výrobu dopravních značek, jsem capo di tutti capi.
Co tam jako děláte, dvě děti s matkou na dovolené? Jarda je upřímně udiven, neboť ty děti jsme my s bratrem v kategorii 50+. Když si jdeme zaplavat, maminka sedí na břehu a bedlivě nás sleduje. Pořád jsme její děti a na věku nezáleží. Až když vylezeme z moře, lehne si a zavře oči.
Po všelijakém nočním převalování jsme se ráno vyhrabali z postelí a při snídani dlouze plánovali, kam pojedeme. Venku lilo jako z konve celou noc a pršelo ještě ráno. Shodli jsme se s bratrem na cestě na východ, maminka souhlasí vždy se vším. Dopravní nehoda nás ale odklonila a jeli jsme nakonec na jih. A tak je to tady se vším.
Trvalo téměř 40 let, než jsme se my tři znovu vypravili na společnou dovolenou. Tata už se směje shora, ale maminka, bratr a já jsme ještě pořád tady. Tady aktuálně znamená v Kalábrii. A už první den potvrdil, že to bude hodně výživné.
