Definice idiota vychází z očekávání změny, i když děláme stejné věci stejným způsobem. Proto jsem si letos po mnoha letech nedala žádná novoroční předsevzetí. Není důležité, čeho konkrétně chci dosáhnout. Hlavní je pochopit, že každá změna začíná v mé hlavě. Pokud nezměním sama sebe, bude všechno kolem dokola stejné nebo horší. Nenaučím se anglicky. Nezhubnu. Nenapíšu knihu.
Vánoce na ledě pokračují i na Silvestra. Sedím v kotli kanadských fanoušků a zuřím. Rozhodčí opět nespravedlivě vylučují naše, dva další hráči jsou zraněni, a ještě prohráváme o čtyři góly. Plánuji pro svého muže tvrdou odvetu za letošní program. Příštího Silvestra se mnou půjde do divadla. Na balet!
Úžasný život spočívá i v tom, že má člověk možnost zažít úžasné momenty v širokém spektru lidského konání. Tak jsem dva dny zpívala koledy po kostelích a oslavovala Ježíška panáčka, a teď mám hlasivky vyřvané z nadávek na rozhodčího, který nám neuznal gól. Ocitla jsem se v zajetí testosteronu na mistrovství světa juniorů v hokeji.
Ten novinový titulek mě fakt zaskočil. Začínají dvacátá léta. Na rozdíl od let desátých, která byla v tomto i minulém století spíše nevýrazná, za pár dní začíná dekáda, která dosud označovala bezstarostný životní styl, jazz, dobu krásné módy a lesk večírků a divadel. Jaká budou ta nová dvacátá léta?
Říct něco bez obalu znamená nebrat si servítky. Jít přímo k věci. Najít jádro pudla a pojmenovat ho. Zatímco v oblasti komunikace to někdy vyžaduji a někdy bych zase byla raději, kdyby svá slova lidé balili do přívětivějšího župánku, pokud jde o obaly věcí, mám jasno. Chtěla bych žít bez obalu.
Rodinné návštěvy a všelijaká vánoční kulturní povyražení mi zabraly celé dva dny, takže fakt nebylo kdy psát. Pak jsem zase byla vytočená a nahněvaná na sousedy, takže jsem se potřebovala nejprve uklidnit, abych si tady jen nevylívala svá osobní trápení. Je přece tolik zajímavějších témat ke psaní. Třeba správná chůze.
Dnes večer budeme všichni obdarováni. Každý tomu rozumí, vždyť se těšíme na Štědrý večer. Můžeme citovat zpaměti, že "Největší radost udělá takový dárek, který člověk vyrobí sám pro toho druhého…Z lásky." Ale nakonec většinu dárků stejně kupujeme. Vybrat ten správný dárek je těžké, ale přijmout některé dárky je snad ještě těžší. I o Vánocích.
Těsto na perníky? Mám! Těsto na vánočku? Jasně! Už od rána kyne u topení. Tak ještě sbalit vál, váleček, mouku, vajíčko, zástěry a všechno to odvézt do cizího města, tam to upéct a nechat sníst cizím lidem. Takto vypadá ideální den naší rodiny. Protože Bača peče vánočku a my u toho nesmíme chybět!
