Co se stane s počítačem, když se snažíte otevřít moc programů, stahovat film a online sledovat sportovní přenos? Když dostává příliš mnoho rozporuplných příkazů najednou? Prostě zamrzne. Je třeba ho vypnout, nechat být a pak restartovat. Tak přesně tohle se teď děje se mnou.
Emerencie. Filipína. Vilemína. Kredencie. Miluju procházky po starých hřbitovech a zkoumání jmen na náhrobcích. Zajímavé je, že žili byli pořád jen Josefové, Františci, Janové a Jiří, ale jména jejich žen a matek jsou někdy téměř neuvěřitelná.
Sedím v altánu na zahradě v jihomoravské vesnici a pracuju. Přes klávesnici mi občas přejde Kočka, tříbarevná obstarožní kočičí dáma. Za plotem u sousedů rostou cuketookurky tvarů, ze kterých ženám s fantazií přechází zrak. Jsem na Stupavě na chalupě s plnou penzí a all inclusive péčí milé Hanky, za kterou sem jezdím už třicet let. Tady je Ráj.
Moje životní zkušenost dělí lidi na ty, kteří potřebují ke spokojenosti hmotné věci, a na lidi, kteří potřebují zážitky. Není to lepší a horší skupina, prostě každý má v životě jiné preference. Nemám nic proti krásným věcem, mohou také kultivovat naši duši a ve správných rukách sloužit kráse světa. Ale nádherné zážitky nehmotného charakteru vás dělají ještě bohatšími, navzdory tomu, že je nevlastníte a nemůžete ukazovat. Takže asi chápete, kam řadím sama sebe.
Omlouvám se, dnes to nepůjde. Žádný z pocitů, které se ve mně hromadí po ranním neuváženém stoupnutí na váhu, nemohu a nechci šířit dále ani se o nich rozepisovat.
Myslím, že mám dost čtenářů – svědků na to, že píšu svůj blog denně. Cvičná kontrola countdownu ale opět ukázala, že mi tři dny chybí. Tři dny, které jsem ztratila někde v těch záhadných časoprostorových skulinách. Jako by vám dnes někdo řekl, že je už středa, a vy byste přísahali na život, že je neděle. Tak není. Je středa.
Když jsem byla na mateřské dovolené já, žádný pořad typu Sama doma v televizi neběžel. Ostatně, byla jsem doma jen rok a za tu dobu, a ještě dlouho po ní, jsem nikdy sama doma nebyla. Teď se mi to občas podaří a řeknu vám, ani nepotřebuju poradit, co dělat. Vím to úplně přesně: NIC.
Vás každý pohyb stojí příliš energie. Proto se brzy unavíte. Poznám to, protože to mám úplně stejně, řekl mi pan masér po dvouhodinovém lámání kolem. Jinak se ta masáž na uvolnění kloubů popsat nedá. A to jsem ji absolvovala v rámci svého hýbacího dne.
