Nejnovějším trendem virtuálního světa je prý natáčení nic netušících lidí, kteří si jedou svoje blues. PEOPLE WATCHING provozuju od mateřské školy, ale teprve teď jsem kvůli tomu COOL. Snažím se všechny nové anglické výrazy, na které narazím (a většinou to bolí) zapisovat do svého deníčku. Ne že bych jim rozuměla, ale vím o nich.
Na mém webu nenajdete oblíbenou sekci Nejčastější otázky a odpovědi (FQA). Kdybych ji ale chtěla založit, na prvním místě seznamu by byl dotaz: Už píšeš druhou knihu? Upřímně netuším, co bych měla dopsat do kolonky odpověď.
Nespornou výhodou zimy je fakt, že jsme si v těch bundách, kabátech, čepicích a rukavicích všichni tak trochu podobní. Čouhají z nás jenom zarudlé nosy a nikdo se nám pod kůži nedostane.
Zatímco večer usínám někde mezi slovy dobrou a noc a okamžitě upadám do hlubokého spánku, ráno mě vzbudí sebemenší šramot nebo světlo. Navíc, když do ložnice vedou prosklené dveře a naproti postele je velké okno.
Letní verandu zaplavily sluneční paprsky. Ze studeného příbytku se stalo na pár hodin opět místo, kde lze brát intenzivní sluneční lázeň. Sedím zabořená do křesla, s tváří nastavenou slunci, a připadám si jako vybitý telefon připojený k nabíječce.
V mé pracovně se usídlila nová kolegyně, které se jen tak nezbavím. Je hrozně chytrá, na všechno zná odpověď a děsně mi leze na nervy. Umělá inteligence. AI, které říkám Ajajaj.
Jaká je pravděpodobnost, že se mi bude líbit kniha, jejíž název ani neumím vyslovit? Která není ani autobiografií ani čistou fikcí ani klasickým románem? A jejíž děj se odehrává v různých časových rovinách a v různých válkou zasažených a rozvrácených zemích světa a pro mrtvoly občas není kam plivnout? Malá, velmi malá.
V jednom ze svých novoročních poselství dalajláma zmínil jednoduchou, leč zásadní myšlenku: Pomáhat druhým je nejlepší způsob, jak si zajistit štěstí a klid. Když je to tak jednoduché, proč je kolem nás (i v nás) pořád tolik nespokojenosti a neklidu?
