Začala jsem si v loňském roce vést místo tradičního deníku nový, jiný a větší Deník zážitků. Rozdíl je markantní. Zatímco stránky starých deníků plných stesků, sebelítosti, hněvu a zlosti jsem už nikdy neotevřela, protože terapií bylo se ze všech nepříjemností vypsat, ne si je připomínat dokola, Deník zážitků otevírám dost často. Je konec června a za těch 6 měsíců letošního roku v něm přibylo 66 událostí. To je úžasné! Prostým dělením to vychází na 11 zážitků každý měsíc.
V životě ženy jsou zásadní okamžiky, které nás staví před zásadní rozhodnutí. Neřešíme, jestli být či nebýt, ale jestli stříhat nebo nestříhat. Toť otázka! A já jsem se rozhodla pro první variantu. Odstřihla jsem se od své minulé Úžasné Báry v jemně-hmotné i fyzické rovině. A cítím se ještě úžasněji.
Dívám se do zvětšovacího zrcátka a vidím měsíční krajinu plnou kráterů a záhadných objektů mezi hlubokými koryty vyschlých řek. Lampa mi svítí přímo na obličej a já jsem tak paralyzovaná tou podívanou, že si úplně zapomenu vytrhat obočí.
Ahoj. Co teď děláš? To je nejčastější začátek rozhovoru s kýmkoliv za poslední tři roky. Kromě rodiny a blízkých přátel, samozřejmě. Ti dobře vědí, že nedělám nic a jsem s tím v pohodě. Když to řeknu cizím lidem, zírají na mě jako na blázna.
V dnešní době vulgarismů, zkratek, emotikonů a rezignace na gramatické jevy v češtině jsemse rozhodla vrátit ke klasikům. Čtu staré romány a knihy, které jsem milovala jako studentka. Dívám se na staré filmy, zoufale neakční a místy tak hluboké, že při nich nemůžu chroupat chipsy, aby mi neutekla klíčová věta. Snažím se rozpomenout na ten pocit, když slyšíte zpívat stříbrný vítr.
