Minimalismus má jednu obrovskou výhodu. Je vidět. V bytě minimalisty se díváme na čistý prostor, uklizenou linku. Jeden designový hrnek na tom správném místě, na pozadí deset pečlivě vybraných knih. Díváme se a vidíme víc než interiér. V hlavě nám vyskakují pojmy jako sebekontrola a disciplína. Vidíme v těch holých stěnách odraz člověka, který pochopil, co je v životě důležité, a všechno ostatní dokázal odložit.
Kolik příspěvků s názvem Nebaví vás vymýšlet obsah na sociální sítě? ještě musíme zhlédnout? A kolika kurzům, šablonám, návodům a obsahovým kalendářům ještě odolat? Já mám jinou radu. A zdarma.
Největší kus života možná neztratíme v tom, co považujeme za nesnesitelné. Ztratíme ho v tom, co se dá docela dobře vydržet. V tom, co po nás nechce žádné rozhodnutí.
Ahoj, Bara Bara, vítá mě doma můj muž. Naděje, že zápisky nečetl nebo mu o nich nikdo neřekl, zhasla v první vteřině. Ví všechno. O Frederikovi taky. Ale naštěstí to není bad problem. Je totiž dospělý a žije se mnou už hodně dlouho.
„Když jsme tady teď všichni, chtěl bych vám říct – že se jdu osprchovat.“ Další z nezapomenutelných hlášek, která se mimoděk povedla Jiříkovi. Má takový zvučný hlas, takže po první části souvětí jsme očekávali přípitek nebo nějaký zásadní proslov. A on se šel okoupat a spát.
