Vánoční zázrak. Po téměř ročním zvažování, zda Úžasnou Báru uzavřít jako životní kapitolu či si ji z nostalgie ponechat, padl verdikt. Úžasná Bára žije! Její hvězda ještě nevyhasla. Těším se na vás v úžasném roce 2026.
Mám doma starý sešit v tvrdých deskách, nadepsaný krasopisně Kuchařské předpisy. Je polorozpadlý, plný výstřižků, rodinných receptů a lístečků s poznámkami. Nevypadá vůbec vábně, ale důležitější je, co je uvnitř. Moje láskyplná kuchařka.
CIMETIÈRE DU PÈRE-LACHAISE je největší pařížský hřbitov, kde odpočívá spousta slavných osobností. I když slovo odpočívá je trochu nepatřičné. Davy zvědavců a lovců selfie proudí rozlehlým areálem sem a tam. Když se někde hlouček zastaví, určitě stojí u hrobu někoho známého. A nejsou zrovna potichu.
Vím přesně, co mi bude po odjezdu z Paříže chybět nejvíc. Všechno. Pohled z postele na stíny zábradlí na závěsu a po jeho odhrnutí reality show za okny protějšího domu. Teplý, čerstvý a děsně se drobící croissant a horká káva od Hervého. Schodiště vinoucí se prudce dolů. A dny pěšího toulání se po Paříži s Bárou B., která mi věnovala to nejcennější, co má: svůj čas a svou pozornost.
Tak už to konečně přišlo. Vlna emocí mě smetla náhle, uprostřed prohlídky katedrály Notre-Dome. Splývám s tiše hučícím davem, který pluje v kruhu kolem dokola. Kochám se, fotím, pozoruju, a najednou se to nějak nedá vydržet. Scházíme se s Bárou B. uprostřed katedrály na místě vyhrazeném pro modlení, kde je klid. Tam moje vnitřní bouře pomalu utichá.
